Akce Baras

 

V říjnu 2005 jsem se seznámil s jedním velmi milým stvořením z Brna jménem Bára. Předmětem našeho rozhovoru se stala její vášeň pro motocykly, což mi přišlo velice sympatické a zároveň mě nadchlo, že jí do oka padla Aprilia RS 125 a že by si jí ráda pořídila. Na počátku se zdálo, že bude problém ji u Aprilie udržet, protože jí její motorkářské okolí od koupě odrazovalo. Sám jsem ji do ničeho nenutil, a ani nikoho za jeho názory neodsuzuji, protože RS není zrovna ztělesněním spolehlivosti. Byl jsem však potěšen, když se nakonec pro RS rozhodla. Padla i možnost Hondy NSR, ale dle mého názoru není rozdíl spolehlivosti tak zásadní, abych se kvůli němu rozhodl pro Hondu místo Aprilie.


Chci Báru pochválit a říct, že si opravdu šla za svým cílem. Potom, co jsme začali s hledáním vhodné RS pro ní, nebylo dne, abychom neprobrali aspoň jednu motorku. Začal kolotoč fotografií, kontaktů, telefonátů, SMS. Musím podotknout, že jsme si nastavili laťku docela vysoko. Měli jsme cenovou hladinu, chtěli jsme 11 kW v TP, chtěli jsme co nejnovější model a co bylo asi nejproblematičtější, chtěli jsme ji plně funkční, neškrcenou. Dosti dlouho to byla neřešitelná otázka a s blížícím se jarem na nás dopadala neúspěšnost našeho hledání. Zvláště tedy na Báru. Kolem vánoc jsme podnikli zkušební cestu směr Česká Skalice, kde na nás čekala RS 125 z roku 2001. Stavem byla docela slušná, našel jsem však některé detaily, které by znamenaly další investice a taky byl problém s typem škrcení, kde by se musela část věcí dokoupit. Navíc se mi zdálo, že Báře ani jejímu fotrovi (omlouvám se za ten výraz, ale někdy mám pocit, že on na tom oslovení pomalu lpí) jaksi nepadla do oka, zvlášť potom, co jsem podotkl, že lak je předělávaný. Taktéž měla tendenci zhasínat na volnoběh a dusila se při rychlém přidání plynu, což mi nepřidávalo na klidu. Mimochodem...  testovací projížďka za mírného sněžení, to je radost.


Nechali jsme si tuto motorku v záloze a hledali jsme dál. Dlouho jsme na internetových bazarech potkávali RS 125 SBK Replicu z roku 2003. Byla však dost nad náš cenový limit a proto jsme ji nevěnovali žádnou pozornost. Jednoho dne se však vedle inzerátu objevila nová cenovka a to nás nenechalo chladnými.  Za pár dní jsem seděl ve vlaku směr Jindřichův Hradec a od Brna se řítila druhá část naší výpravy s Bárou a jejím tátou. Nesmím zapomenout na jeho bratra, který se vydal obdivovat tamější úzkorozchodnou železnici. Tedy nic proti, ale mě to zase tak extra nepřišlo. :) Po příjezdu a čekání na majitele bazaru nastalo všeobecné hemžení kolem motocyklu a jeho prohlídka. Zběžná kontrola ukázala na škrcení pomocí elektroniky alpha technik, která nahrazovala CDI. To znamená nutnost koupit novou řídící jednotku, jestliže bude chtít Bára jezdit naplno. Je to sice trochu smůla, ale fakt, že to byl jediný z problémů, který jsem našel, nás přesvědčil, ze do toho Bára půjde. Za tu cenu by se nic novějšího stejně ani nesehnalo. Motorka byla sice lehce poškozena z levé strany, ale to byla opravdu jen kosmetická záležitost.


Při testovací jízdě jsem zhodnotil chod motoru, pocítil dopady škrcení, ale nenašel jsem žádných problémů. Po tom, co mě odmrazili z motorky, protože jsem si nevzal rukavice, tak jsme s majitelem bazaru JH moto (www.jhmoto.cz) sepsali kupní smlouvu a dohodli formality. Nakonec jsme zaplatili zálohu na motocykl, který Bářin otec nakonec o pár dní později do Brna přivezl.


Pro mě tím skončila má poradenská funkce, ale za pár týdnů později jsem měl prezentovat svou zdatnost jako mechanik...

Po tento čas jsem byl bombardován emocemi spojenými s motorkou a její koupí. Nejen od Báry, ale i od jejích přátel. Diskuse, která se rozpoutala u jejího profilu na serveru Motorkáři, ta mi pěkně hnula žlučí. Ale nebudu se k tomu vracet. Bára se zdá, že motorce propadla a to je dobře. Sice jí teď trochu chybějí zkušenosti, ale věřím, že ona to brzy dožene. Dnes mám pocit, že se motorka doslova zažrala do celé rodiny, ale to bych předbíhal.

Při koupi motorky jsme se dohodli, že bude dobré, když motorka projde základním servisem před tím, než ji Bára vystaví plnému provozu. Ten jsem měl zajistit já. Jednoho dubnového víkendu jsem tedy nastoupil na linku směr Brno a obtěžkán zavazadly s nářadím, provozními kapalinami a oblečením na motorku jsem dorazil až za Bárou. V rámci neztrácení času jsem se dal hned do práce a během pěti hodin jsem: vyměnil převodový olej, vyměnil chladící kapalinu, vyměnil přímazový olej, vyměnil svíčku, nastavil a odvzdušnil olejové čerpadlo, nastavil spojku a spojkové lanko,vyčistil karburátor, vyčistil vzduchový filtr, vyčistil přívěru a vyměnil zadní brzdové destičky. To vše za bedlivého pozorování jak majitelky, tak jejího otce. Zároveň jsem odpovídal na jejich dotazy, jak nejlépe jsem uměl.


Ten den už  jsme toho moc nestihli, ale zato ten následující byl v bezvadné pohodě. Motorka jela jak z praku, chytla na první ťuknutí  startéru a po načerpání paliva na Shellu jsme se vydali směr Masarykův okruh,  kde se na motorce vyřádila celá rodina, včetně mámy, za což u mě sklidila velký obdiv. Bářin fotr se vypracoval a na konci těchto projížděk už dával málem koleno na zem. Já jsem ze škrcené RSky na větvi zase tolik nebyl, tak jsem si půjčil aspoň koloběžku šestileté Bářiny sestry a za zvuků  superbiků řádících právě na okruhu jsem si trénoval styl....


Na závěr dne jsme si dali oběd v restauraci a taky pár piv na zahrádce, což výborně uzavřelo tyto povedené dva dny. Počasí bylo na jedničku a všechno vyšlo akorát.  V sedm hodin večer jsem vlezl do busu na Prahu a odjel domů.

Chtěl bych tímto poděkovat celé Bářině rodině za celý ten víkend a za odměnu, spojenou s mým působením v tomto příběhu.  Snad jsem vám byl nápomocen.





A tady je vyjádření druhé strany k akci:


Ahoj ERESÁCI,

 

chci tímto poděkovat Ondrovi Hojkmanovi za uvedení mé April „do provozu“.

Po pětihodinovém servisu jsme podnikli následující den „WARM UP “ v okolí Masarykova okruhu. Během několika odjetých km následovalo jen drobné doladění motorky a pár dobře míněných rad od „Mistra“ a Aprilia je připravená na sezónu.

          

Takže Ondro: DĚKUJI !!!

 

 

                                                                        b.a.R.a.S

 

 

P.S. Motorku si zatím užívá moje mamka, která jako jediná z naší rodiny vlastní k tomuto stroji řidičské oprávnění (ZATÍM!!!!!!)

Baras 1
Baras 1
Baras 2
Baras 2
Baras 3
Baras 3
Baras 4
Baras 4
Baras 5
Baras 5
Baras 6
Baras 6
Baras 7
Baras 7
Baras 8
Baras 8
Baras 9
Baras 9
Baras 10
Baras 10
Baras 11
Baras 11
Baras 12
Baras 12
Baras 13
Baras 13
Baras 14
Baras 14
Baras 15
Baras 15
Baras 16
Baras 16
Baras 17
Baras 17
Baras 18
Baras 18
Baras 19
Baras 19
Baras 20
Baras 20
Baras 21
Baras 21
Baras 22
Baras 22
Baras 23
Baras 23

© 2007 DESIGN-PR Petr Rambousek Design-pr.cz

Doporučujeme: