DeMeNCe

Tento článek vznikl po delším období mého autorského temna. Opět to ale bude stát za to, takže kde si počkal,ten se dočkal.

    Proč demence? No je to trochu symbolické... půl toho vychází z nicku člověka, o kterém bude dnes řeč a druhá polovina vyplývá z toho, jakým směrem se tento člověk rozhodl jít. V tomto případě ovšem myšleno pouze kladně. :) Onen člověk si jinak říká Lukáš a poslední rok jsem se s ním na ICQ setkával až nezdravě dlouho. Osobních setkání bylo sice poskrovnu, ale když už jsem za ním do Brna jel, tak to vždycky bylo zajímavé i když obvykle i dost namáhavé. A o čem to tu melu? No předně o jedné RS 125 rok 2001, ve které měly spočinout moje ruce. Prvotní stížnost byla na prosakující gufero klikové hřídele. Když jsem se na místo dostavil, tak přede mnou stála motorka vcelku zbědovaná, ale po pravdě jsem na to relativně zvyklý, protože majitelé obvykle víc lítají a míň se starají. Lukáše jsem ale moc vinit nemohl, protože on to tak již koupil. Problém s guferem jsme sice za jednu návštěvu vyřešili a ještě jsme udělali další údržbu, ale zrada přišla o pár stovek kilometrů později. Motorka začala vydávat nelibé zvuky a nakonec odmítala jízdu úplně. Opět jsem si tedy sbalil nádobíčko a opět valil směr Brno. Tam jsem našel Lukáše trochu rozladěného, ale protože se sezóna stejně blížila ke konci, tak to zase nebylo nejhorší.

Motorka absolvovala rozborku válce a jak jsem zjistil, tak spodní ložisko ojnice mělo značnou vůli. Demontoval jsem tedy i zbytek motoru z rámu a  protože na místě jsem s tím stejnak mnoho nezmohl, tak jsem si svoje již tak těžká zavazadla obohatil ještě o asi 25 kilo kvalitního rakouského kovu. Řeknu vám, že to je libová záležitost, tahat se s tím na tramvaj a pak busem. Ještě, že si Lukáš svoji polovinu po Brně odnosil. V Praze jsem se s tím dobelhal akorát tak k východu z nádraží, kde jsem měl naštěstí odvoz.

Doma šel motor dost pod mikroskop, protože Lukáš není žádnej flegmatik a chtěl to mít všechno v co nejlepším pořádku. A momentě, kdy bylo vše rozebráno a začalo se spekulovat o tom, co dělat a nedělat, tak to začalo. Co začalo? No to, co tento příběh bude provázet celou dobu. Jak bych to jen nazval....  no nejlépe asi DETAILISMUS. Ano, Lukáš trpí touto chorobou. Než jsem ho potkal, tak jsem si myslel, že tím trpím já. Ale tohle byla terapie, která z mých příznaků udělala pouhou hypochondrii. Pokud budete číst dále, jistě pochopíte.

    Čím tedy začít? No předně tedy ojnice. A protože poruchy ojnice patří k těm nejhorším případům, (zvlášť, když se vysypou jehly ložiska), tak tam nebudeme dávat žádný béčko. Tady bude makat Barikit. Kvalita má sice svoji cenu, ale nejsme tak bohatí, abychom mohli dávat levné věci. Lukáše jsem o tomto faktu moc dlouho přesvědčovat nemusel.

    Další věcí byly ložiska kliky. Tam jsem navrhl osvědčená SKF a zároveň jsem se zmínil o tom, že taky existují ložiska v převodovce a že budou nejspíš původní. To jsem si naběhl (obvykle se totiž nemění – nemají takovou zátěž). Lukáš hned začal, jakože by to chtělo a tak jsme par týdnu řešili, jak to vlastně bude. Fórek je totiž v tom, že bez vytahováku ložisek s tím moc nenaděláte. Některá totiž nejdou vyrazit, protože jsou ve slepých uloženích.  Takže nakonec jsem slíbil, že ložiska vyměníme na oplátku za úhradu nákladů na vytahovák.  Dohodnuto. Tak se objednal celý arzenál ložisek a díky Cheazymu a jeho dílně jsme nakonec všechna ložiska + veškerá gufera úspěšně vyměnili. Ale byl to docela porod ... dodávky, služby, informace....logistika jako kráva... :)

    Jediné, co na motoru zůstalo původní byl válec s pístem. Ani jeden z nich nevykazoval závažné opotřebení, rýhy nebo jiný problém. Navíc podle podkladů by píst neměl mít najeto tolik, tak jsem ho pouze dekarbonizoval a pak již byl připraven pro opětovnou instalaci.

    Horší problém, se objevil v převodovce. Tam se nejspíš kvůli problémům s ubývajícím olejem objevilo nadměrné opotřebení řadících vidliček. Koupě nových vidliček nepřipadala kvůli ceně v úvahu, takže jsme nakonec s povděkem využili možnost použít jiné vidličky z jiného motoru. To bylo ale docela Deux ex machina na poslední chvíli, protože sehnat je v potřebném čase se jevilo jako téměř nemožné. Navíc Lukáše použití starých vidliček budilo ze spánku.

    Posledním obnoveným prvkem byly spojkové lamely, protože některé z nich byly již na hranici svého opotřebení (plus Lukáš :) ) . Motorka navíc dostala nové originální díly spojky a to konkrétně její přítlačný talíř, protože kulička, zabudovaná v tomto talíři nesla značné známky opotřebení.

    Když už se sehnalo vše, co bylo potřeba, tak přišel Lukáš s tím, jestli bych neudělal něco se vzhledem motoru. Já jako naivní blb jsem řekl, jako že se pokusím, což mě stálo několik hodin piplačky navíc. Navíc jsem slíbil, že motor i přelakuju. Celý povrch motoru jsem tedy přejel ocelovým kartáčem ve vrtačce a nafotil. Šel jsem se s úspěchy své dílčí práce podělit s majitelem a tak se ozvalo, jako že prý jsem to blbě nastříkal, že tam jsou místy nějaké fleky. Sdělení, že to, co vidí, není nástřik, ale teprve příprava, jsem si vcelku vychutnal... :).

   Hodil jsem tedy lak na motor a začal jsem si připadat,že mám na ponku nový motor. Když jsem se ale rozhodl,že začnu s kompletací a vyhrabal krabičku se šroubky, tak jsem si řekl, že tohle ne. Většina šroubů byla ve strašlivém stavu. Když nebyly zoxidované, tak byly rovnou zrezlé nebo poškozené. Diskuse s Lukášem vedla k jedinému možnému závěru.... Dáme nerez. Sice Lukáše málem omejvali, když jsem se pochlubil s cenou za pár kusů tyček se závitem, ale výsledek vypadal opravdu senzačně a myslím, že obrázky nepotřebují komentář.

Celý motor jsem dal do kupy až na válec, ten jsem jen předpřipravil a Lukáš si ho odvezl z Prahy při příležitosti výstavy Motocykl 2008 ve snaze ušetřit mé tělo námahy při návratu motoru do Brna.

    Abyste si nemysleli, že se Lukáš doma jen tak válel, tak ten pro změnu otevřel druhou frontu. Nepřítelem byl rám a podvozek. Postupně rozebral motorku na díly (s tím, že pokud mu to nesložím zpátky, tak že je v pytli) a začal špekulovat, co by se dalo vymazlit a zrenovovat. A jak tak špekuloval, tak ho napadlo, že prý by bylo dobré, kdyby se mohl kochat svojí osobou v odlesku vyleštěného rámu. Jeho stav byl totiž žalostný. Matný, poškrábaný povrch s „tradičními“ kolečky od kapek vody. Polil mě  studený pot při představě té práce, ale byla to zároveň dobrá výzva. Kývl jsem tedy na to a opět jsme využili již osvědčenou metodu, že se nakoupí nástroj do mého vlastnictví a práce bude potom zadara. Zároveň jsem upozornil na to, že výsledek bude nejspíš kvalitní, ale jako nové či od profíka to nebude. Po delším váhání druhé strany přišel souhlas. Opět nastalo dlouhé přemítání nad správnou technologií a zjišťování nejvhodnějších prostředků. Nakonec jsem nakoupil hafo leštících přípravků a nástrojů a rozhodl jsem, že se rám bude leštit na 4 etapy.

Dalším terčem Lukášovy choroby se staly jednotlivé komponenty podvozku. Vrchní brýle dostaly nový komaxit, v rámu se zavařil poškozený výkus pro zámek řízení, kapoty oživil nový lak a posléze polepy, objednalo se nové plexi od Ermaxu, sedla se nechaly velice elegantně potáhnout a protože původní řetěz nebyl zrovna zdráv, tak došlo i na novou řetězovou sadu.

Když bylo vše připraveno, tak jsme se dohodli, že za 3 dny vyleštím rám a postavíme motorku z hromady dílů aspoň na celek bez kapot. Ty beztak ještě nebyly připraveny. Našel jsem mezeru mezi svými zápočty a zkouškami, nafutroval Punto po střechu díly a jelo se. Tady si neodpustím opětovnou chválu na Puntíka, když ten maraton po D1 tam a zpět zvládl. Ještě v pátek dopoledne jsem stačil udělat opravy pro milou Janičku s jejím RSem a odpoledne už se stavělo Lukášovo. Přeleštila se kyvka, složil se rám a posadil se na vynikající stojany vyrobené na zakázku od Honzy.

Pokud máte o tyto stojany zájem, stačí mu napsat : honzaboudik@centrum.cz . Já si na ně zatím nemohu stěžovat a přitom byly za polovinu ceny jiných výrobců. A pište, že kontakt máte od apriliatechu. :)

     Rám pak dostal za uši leštičkou a vrtačkou s leštícím kotoučem a nakonec leštící vatou Nevrdull. Po zmíněných 4 etapách byl výsledek i pro mě překvapující. Prostě super a pokud nejste hnidopich, co zkoumá lupou detaily, tak to vypadá skvěle. Do rámu se nainstaloval  rozvod elektriky, nasadil se motor, vidlice, kola a vše, co jsme mohli v té chvíli dodělat a když už nebylo co dělat, tak jsme to fakt ocenili, protože aspoň já jsem toho měl už plný chrup.

    Nejlepší částí dne bylo, když jsme šli po leštění rámu na oběd a já se neměl kde umýt. Kdo měl někdy tu čest se strojovým leštěním hliníku pastou, tak ví, jak člověk po čtyřech hodinách práce vypadá. Černoch hadr... No nebylo zbytí a musel jsem s tím xichtem lítat po Brně. Nakonec mě zachránil Hornbach, ale to jsem si musel ještě sežrat fakt, že záchody byly až na druhé straně haly a já to musel celý projít kolem desítek lidí. Málo na mě čuměli jak na homelessa, co se tam jde po pěti letech umejt. Holt zase zážitek....  V podvečer jsme si dali dlabanec, shrnuli jsme uplynulé tři dny a taky co bude potřeba příště a já zbitej jak pes jel domů. Na D1 se výborně spí.... Tímto bych rád poděkoval Barase a hlavně Pepovi, že jsem u nich mohl odložit přes noc svoje zbědované tělo. Zvláště pozdravuji jeho maminku, která mi připravila snídani jak kdybych tam byl doma. Díky.

   Protože jsme minule nestihli motorku komplet nastrojit, tak jsem jel do Brna ještě jednou. Práce bylo sice méně, ale i tak toho bylo dost. Rozložili jsme to tedy do dvou dnů aby to nebylo tak hektické. Nakonec jsem Brno poctil svou přítomností opět 3 dny, ale jeden z nich opět patřil Janičce (tímto zdravím ji i její sestry z Brenny, zejména tu, která mi půjčila na jednu noc byt) a dodělání drobností na její mašině. Zbylé dva dny pak provázelo další sestavování u  Lukáše. První den jsme dotáhli do konce podvozek a hlavně brzdy, protože se čekalo na polepení kapot a druhý den byl ve znamení oblékání RS a dolaďování a nastavování jednotlivých prvků až do úplného finále. Samozřejmě došlo i na test zrepasovaného motoru, kdy Lukáš bedlivě napínal uši, jestli jsem mu tam jako nezapomněl třeba nějaký šroubky dát, nebo jestli tam nejsou nějaké navíc... ale všechno bylo v pohodě, takže jsme mohli pokračovat v další práci.

V posledních okamžicích se před námi začal objevovat opravdový klenot. Čím dál častěji jsem zvedal oči od nástrojů k motorce a když už nebylo co utahovat a sestavovat, tak jsem si prostě sedl na plastovou židličku a čuměl. Kdybych kouřil, tak bych si dal cigáro. Prostě krása.

Tenhle článek píšu s dobrým pocitem a zadostiučiněním. Rád vidím, že jezdec nevnímá  motocykl jen jako nástroj svého uspokojení, že je to pro něj i otázka vztahu ke stroji a otázka úcty okolí, že se dokáže o stroj postarat. Je dobré, když se můžete pochlubit takto vypadajícím kouskem a přitom to není půl roku starý motocykl. Chápu, že dnes není nic zadarmo a celkovou sumu nákladů zde radši ani uvádět nebudu, ale rozhodně bych si přál víc takových Lukášů, aspoň bychom se pak nemuseli bát dvoutaktní dvácy kupovat.  Howgh !


Hojkman

© 2007 DESIGN-PR Petr Rambousek Design-pr.cz

Doporučujeme: