Aprilia den Most

Jednou ročně pořádá český dovozce motocyklů Aprilia okruhový den, kde je možné vyzkoušet si své schopnosti naplno, aniž byste museli čelit hrozbě trestných bodů a jiných podobných vychytávek. Letos bylo datum stanoveno na 13. července.Tuto akci jsem již jednou navštívil pouze jako divák a těšil jsem se, že jednou zde budu i já prohánět svoji vlastní motorku. Minulé 2 ročníky mi bohužel utekly kvůli studijním povinnostem, ovšem letos jsem si tu možnost vzít nenechal. Moji účast sice lehce ohrozil vyteklý zadní tlumič, ale i tuto situaci se podařilo vyřešit. Zde si právě zaslouží můj velký dík Gee. Díky jeho rozebrané Extremě jsem byl po krátkém boji při výměně tlumiče opět provozuschopný. Jsem tvůj dlužník, chlape.

Rozhodl jsem se, že si cestu rozložím do dvou dnů. Vyhledal jsem si tedy ubytování poblíž Mostu a po přípravě motorky jsem vyrazil směr Mělník. Po pár km jsem se dostal do takového lijáku, že jsem zvažoval, že se vrátím domů. Nakonec jsem se vrátil jen o kousek a déšť se naštěstí vydal jinudy. Alespoň jsem si při čekání na suchou cestu popovídal s jednou zajímavou existencí o místních meterologických podmínkách. Na Mělníku jsem doplnil jídlo a pití a vyčistil trochu motorku. Moje další cesta ubíhala v klidu, jen jsem byl nucen zastavovat častěji, neboť bylo děsný vedro a navíc jsem byl línej tahat s sebou mapu, tak jsem pořád nevěděl, kde jsem. Naštěstí to jistilo několik benzínek, kde díkybohu věděli a když nevěděli, tak aspoň mapu půjčili. Znovu jsem zmokl a poklábosil s bandou týpků na zastávce autobusu, kde prodávali meruňky. Né, že by vypadali, že tomu rozumí, ale rozhodně tvrdili, že mám super mašinu a že si to určitě taky koupí. :) Výletním tempem jsem se dobral na předměstí Mostu a ještě jsem doplnil benzín. Opět jsem se ptal na cestu, protože jsem se měl ubytovat v nedalekém městečku. Ovšem při vyslovení názvu toho města vytřeštila obsluha čerpadla zrak a podezřívavě si mě prohlížela. Prý jako co tam hodlám dělat.... vysvětlil jsem tedy svůj plán a když slyšeli, že tam hodlám spát, tak už na mě koukali opravdu jak na UFO. Vybafli na mě, že to je cik... ehm.. romské město a že Chanov a tohle vlastně není rozdíl. Napadlo mě, že nejsem rasista, že tohle se mě netýká.... ale když jsem tam dojel, tak realita předčila mé očekávání. Byli všude. V normálním městě jsou všici zalezlí, ale tady byli nezvykle všichni venku. A navíc ani jedna bledá tvář. Přepadl mě pocit, že mě rozeberou za jízdy. Pravděpodobně neoprávněně, ale stejnak jsem práskl do koní a zmizel pryč...

To mi docela zkomplikovalo situaci. Projel jsem celý Most a hledal, kde složit helmu a její obsah. Dokonce jsem se dohnal až k nějakému hotelu nad Mostem, ale i když měli hezkou recepční, tak cenová nabídka "se snídaní" mě nepřesvědčila. Vlastně mě spíš vyděsila,  takže jsem upaloval asi tak, jako z toho předchozího města.  Když už jsem ztrácel naději a hledal most v Mostě, pod kterým bych to zakotvil, vykoukl na mě za zatáčkou roztomilý motel a tak jsem se jal odbočit a už jsem vyzvídal podmínky.  Prý mají jen pokoj se sprchou a záchodem na chodbě, ale zase to bylo vcelku cenově přijatelné a to i s tou zmiňovanou snídaní. Po pravdě bych už asi bral i samotnou chodbu bez záchodu i sprchy, jen kdyby se tam s sebou dalo fláknout. Ubytoval jsem i mašinu do garáží a šel si dát večeři a pivísko. No lahodné. Až na to, že jsem musel všude chodit v motorkářských kalhotách a botách, tak na mě hosti koukali jak na trubku.  Dal jsem si sprchu a upadl jsem do kómatu. Ráno jsem se posilnil vydatnou snídaní...(aneb nenacpěte se u švédského stolu, když jste si to zaplatili, že?).... a po vyzvednutí motorky z garáže jsem se vydal směr okruh. Za momentík jsem tam byl, a protože bylo ještě ranní testování pro novináře, udělal jsem si před branou lehkou revizi motorky. Za půl hodinky jsem měl ale hotovo a tak jsem pokračoval už do prostoru boxů. Tam už se to začínalo plnit, tak jsem zaparkoval a šel jsem pozdravit RSV Johnyho, který se tam nemálo profesionálně zjevil. Opět mi bylo ctí se s ním i s jeho dvouvál doprovodem potkat. Johny mě nasměroval na zápis na jízdy na okruhu, tak jsem si rezervoval 2 jízdy a zamrzel mě fakt, že jsem si mohl půjčit na okruh novou RS i s arrowem. Sice bych musel dát na prkno 20 tácu zálohy, ale i kdybych jel padesát,abych s tím nepraštil, tak by to stálo za to....

Postoupil jsem tedy před boxy, kde už stála flotila firemních testovacích kousků a věřte mi, bylo z čeho vybírat. Asi nejvíc zaujala RSV Factory 2006, o tom není sporu, ale i zbytek byla krása. Opravdu zajímavým kusem byla rozhodně dvojka SXV/RXV 450/550, jejichž pohonná jednotka na mě udělala silný dojem. Já jsem se samozřejmě upoutal na RS 125 s bílým lvem na kapotách. Ta je opravdu pěkně vyvedená v tomto novém ročníku a ačkoliv byl zde originální tlumič výfuku nahrazen hubeným arrowem, nutno říct, že to nebylo na škodu. Hlavně zvukem. Musím se však před tímto kouskem poklonit, protože RS byla neustále celý den na okruhu a nikdo se s ní nemazlil, o čemž svědčil i nekonečný řev laděného arrowu na trati. No, zajímalo by mě, kolik tahle holka ještě vydrží..... Při pohybu v prostorech boxů jsem zaznamenal příjezd Tommyho s AF1 a o něco později dorazili i Pulky a McOsa oba na strojích RS roku 2003, ovšem každý jiných barev. Podle mých zpráv tu McOsa hobloval i v minulých ročnících Aprilia dne a musím přiznat, že na jeho jízdě to bylo znát. Až na Tommyho si pánové taktéž zamluvili jízdy a už jsme čekali, až na nás dojde řada. Depo už se přeplnilo všemi možnými i nemožnými italskými motocykly a člověk mohl okukovat pořád. Jak se blížil čas mého nástupu, začal jsem se docela bát. Nikdy jsem na okruhu nebyl, tak jsem si nebyl moc jistý svými schopnostmi. Ale když jsem nakonec v houfu vyrazil, a projel pár zatáček, docela to ze mě spadlo. Vlastně muselo, protože jsem se musel soustředit na správný pohyb po okruhu a na motocyklu. Když to člověk dostane do ruky a gumy nejsou žádné šlupky, tak zjistíte, že RS vám dovolí víc než byste čekali. Na rovinkách a výjezdech ze zatáček vám to každá Dukna nebo RSV naloží, to je pochopitelné, ale jaké je to překvapení, když jste na brzdy a v zatáčce téměř stejně schopní jako ostatní, a dokonce je možné i kus jejich náskoku ubrat. Opravdu mě mrzelo, že motor mojí RS nebyl nejochotnější v horních otáčkách, což je ostatně věc, které musím přes zimu přijít na kloub, ale jinak jsem ji musel holku pochválit, protože držela báječně. Díky. Druhou jízdu jsem už nedojel celou protože jsem nechtěl trápit motor víc než bylo nutné a taky proto, že mi to nová RS 2006 v zatáčce naložila, což mě naštvalo, tak jsem to zahnul do boxů. Po vstřebání adrenalinu v boxech jsem zjistil, že gumy jsem taky konečně obrousil jinde než jen na středu a když jsme pak dokoukali i jiné machry na okruhu, začal jsem se zajímat i o možnost svézt se na té RSV Factory jako spolujezdec. Po mnoha děvčatech, které byly pro pilota jistě zajímavější než já, jsem se dostal na řadu a to co následovalo, to byl fakt hukot a životní zážitek. Klobouk dolů před tím jezdcem, provětral mě pořádně. Stojím v trusu jeho koní. Když jsem slezl z RSVčka a vydýchal to, tak jsme se rozhodli, že okruh opustíme a vydáme se domů. Čas už totiž spěchal k pozdnímu odpoledni a chtěli jsme dorazit domů nějak rozumně. Za Mostem jsme se rozloučili a já jsem dorazil pomalu ale jistě až do svojí postele.  Myslím, že to byl super zážitek a díky všem zúčastněným. V tomto případě děkuji i firmě a-spirit, myslím, že práce s tím měli dost.

 

Za rok na viděnou.

 

Hojkman

© 2007 DESIGN-PR Petr Rambousek Design-pr.cz

Doporučujeme: