Můj dvoutaktní život

Narozen roku 1984 jsem se začal prokousávat životem a vypadalo to , že snad i budu normální. Teď to ale spíš vypadá, že jsem měl mateřské mléko namícháno plně syntetickým olejem v poměru 1:50.

Kolem svých 13 let jsem všude viděl leda tak fichtly a když se poštěstilo, projel kolem předrevoluční simson, což byl pro mě vrchol veškerého motocyklového světa. Ve 14 jsem vytáhl z garáže otcovu „dvacítku“, nebo spíš to, co z ní zbylo po 20letém strádání v garáži. Nic jsem o motorkách nevěděl, ale začaly mě svrbět dlaně a řekl jsem si, že by bylo super ji rozpohybovat.  Byl to neuvěřitelný šrot, dost věcí nefungovalo. Prvním činem bylo oškrábání té mazlavé koule pod rámem, ve které jsem nakonec našel motor. A tu se objevila moje vrozená touha rozdělat vše na díly. Když jsem začal sundávat válec, šel okolo děda a povídá: „Dej si bacha na pístní kroužky“. Cože?? Jaký kroužky?  Po pravdě jsem ani netušil, že tam je nějaký píst.

Nakonec mohl být pionýr rád, že jsem se nepustil i do zbytku motoru. Už ani nevím jak, ale nakonec se zprovoznil a nějaký ten týden mě pak vozil po všech polních cestách kolem. Nebyl však výlet, aby se něco neporouchalo, takže jsem si začal tříbit svůj cit pro všelijaké kleště, šroubováky a podobnou havěť.  S blížícími se patnáctými narozeninami vyvstala otázka, proč si neudělám papíry na malý motocykl 50ccm. Že prý by se snad i peníze našly na něco lepšího. Když si na to vzpomenu, tak mi to bylo vlastně jedno. Vidina pokroku v podobě tuctově zeleného simsonu mě zase nějakým nadšením nenaplňovala. Ale nakonec jsem usoudil, že lepší simson, než drátem do oka.

Prolezl jsem autoškolou (jak jinak, než na simálu) a když se objevila ta zalaminovaná kartička v mých dokladech, dostal jsem za úkol vybrat něco z inzerce. K mému překvapení jsem zjistil, že v kubatuře 50ccm mám na výběr i z více než dvou možností. Termíny typu aprilia, derbi nebo cagiva jsem slyšel poprvé v životě. Můj původní cíl byla kroska nebo enduro, ale po tom, co se mi jedna Derbi Senda zrovna nepozdávala, jsem v jednom bazaru uviděl Cagivu Prima. To bylo jak kdybyste přede mě dneska vyvalili Ferrari. Myšlenky na enduro vzaly okamžitě za své. Už bych ji skorem bral, ale zkusil jsem ještě jeden inzerát na aprilii. Někdo mi řekl, že prý to jezdí i závody v „nějakým světovým podniku“ (myšleno zřejmě GP), tak jsem si řekl, že jako asi dobrý. Když jsme tam dojeli, byla to taková skromná garáž a pán dělal dovozy na vlastní triko. Dovedl nás k motorce, byla to hubeňoučká AF 1 Europa a i když se nezdála úplně špatná, tak moje oko spočinulo na vedle postávajícím kousku. Proti Europě nebe a dudy. Přišlo mi, že to je nějaká dospělá mašina, ale po doptání mi bylo řečeno, že to je taky padesátková AF 1, ale s plnou kapotáží.  Slovo dalo slovo a už se na ní frčelo domů.

Život se najednou začal pohybovat na úrovni 10 000 otáček za minutu. Na internetu jsem zjistil,že ačkoliv je v TP napsáno AF 1, tak ve skutečnosti se jedná o  RS 50. Byl to ročník 95, replica Max Biaggi, na kapotách loga Chesterfield. Motorově byla skvělá, měla ochotu se točit kam člověk chtěl. Měla výborný laděný výfuk a upravené sání, bylo to dělo. 110 km/h –to nebyl problém. Opájel jsem se vším, co mi poskytovala, strávil jsem toho s ní opravdu hodně. Jednou ale přišla realita a s ní i zadření motoru. Vypadlo čerpadlo oleje a odnesl to píst s válcem. Do té doby jsem netušil, že se něco takového může stát, ale nakonec mi to dalo lekci. Poměrně drahou. Vinou špatných informací a špatného servisu jsem nakonec do motorky nasypal majlant v podobě cca 3 pístů a dvou nikasilů, ojnice, ložisek, gufer a těsnění. Potom odešla ještě 2 kola v převodovce, takže jsem nakonec usoudil, že motorka má na čase změnit majitele. Sice mi jí i přesto všechno bylo líto, ale fakt, že jsem také musel koupit auto, nakonec rozhodl. Značka aprilia ale zanechala hlubokou ránu a ta se nehodlala jen tak zhojit.

Asi na dva roky jsem usedl za volant Fiatu Punto a ten mi věrně slouží dodnes. Tímto chci tomuto pracantovi vzdát díky. Odvezl mě vždycky kam jsem chtěl a to včetně dovolených po naší vlasti. Najel toho kvůli mě už požehnaně a kvůli některým lidem toho najel dost i zbytečně, za což se mu omlouvám.


Moje motocyklové nadšení se v té době projevilo akorát snahou o obnovení stařičkého ETX 50 Tuarega s kitem Polini. Šel jsem do toho jako mechanik a kamarády jsem upsal jako podílníky. Tuareg potřeboval repasi motoru a částečně i podvozku a elektra. Nadšení pro tuto akci nás ale zaslepilo a nakonec jsme byli rádi, že jsme neprodělali. Vlastně i přes rozsáhlé investice to byl pořád docela vrak, ale teda fakt byl, že to jelo pěkně. Tuareg mi ale posloužil jinak. Peníze v něm uložené se nerozkutálely a  mohl jsem je použít na investice do něčeho lepšího.

Dalším mým počinem byla oprava Jawy 21 pionýr, koupené od kamaráda. Tam už šel motor na půlky a celý zrepasovat. Chvilku mi sloužil a pak jsem ho poslal do světa. Když si na něj vzpomenu, tak mi vyskočí slza v oku. Naučil mě toho taky dost a vyjížďky s ním byly krásně dvoutaktně nostalgické.

Ještě za dob malé RS jsem zaznamenal i existenci jejích větších sestřiček. 125 mi přišla jako děsná bestie a na 250 mi ani mysl nestačila. Nakonec jsem ale posunul svoje hodnoty o level výš a 50ka mi najednou přišla jako koloběžka pro děti. Začal jsem s usilovným studiem RS 125 a byl jsem rozhodnutý si ji pořídit. Nakonec jsem byl teoreticky naprostým znalcem, ale nabídka správného kusu za správnou cenu se jaksi nevalila. Tak jsem jednou zkusil podat inzerát, že sháním moto a k mému podivu se ozval chlapík s něčím, co mi bylo jako na míru... Aprilia RS 125 druhé evoluce, lehce ošoupaná na kapotách s naraženým předním lešením. Na to, že jsem neměl na výběr, to vypadalo velice slušně, za ty peníze, co požadoval. Až na ten předek byl zbytek motorky v dobrém stavu, horší bylo papírování kolem. S kupní smlouvou by si člověk mohl tak leda utřít, větší hodnotu to nemá. Hlavně, že chtěl litr zálohy předem. Naštěstí převod byl vcelku bez problémů a v říjnu 2003 jsem konečně měl doma to, po čem jsem takovou dobu pásl.


Začaly doby euforie a oprav a uprav.. shánění dílů, lakování, rovnání předního lešení, peripetie s předním světlem.... Motorka mě nakonec vyšla na necelých 40 tisíc a vypadá asi tak, jak ji vidíte na  těchto stránkách.

Pomalu jsem začal zjišťovat, že toho vím už docela dost na to, aby mohl vzniknout projekt aprilia.mysteria.cz. První neohrabané stránky se nakonec rozvinuly do slušné šířky a když pominu jednoduchý design, tak si je musím docela pochválit. S přibývajícím obsahem a popularitou se postupně začalo objevovat i množství lidí s dvoutakty a podobným smýšlením. A hlavně s dotazy. Tito lidé jsou neutuchající studnou problémů, které by si člověk nevymyslel, ale na druhou stranu přinášejí člověku dost informací, ke kterým by se jinak nedostal.

Když se mi vysypala ložiska v motoru, vyrovnal jsem se s tím svýma vlastníma rukama. A když se pak ozval Mára z Bydžova (RS 2000), že má problémy s motorem, tak jsem nabídl pomoc. Dohodli jsme se na repasi ložisek na klice a gufer. Celou věc jsme řešili tak, že motor jsme vyndali u něj na místě s mým nářadím a samotnou opravu motoru jsem provedl u sebe doma. Při rozdělávání motoru jsme narazili ještě na 2 problémy a tím byla prasklá stěna přepouštěcího kanálu a prasklé vrchní ojniční ložisko. Takže kromě nových ložisek kliky a gufer se nakonec vařil válec a dělal nikasil a ložisko se nahradilo jiným. Motor jsem složil, pak jsme ho u Máry namontovali a on slušně funguje dodnes ( i když jinému majiteli- Hawkovi). Sice to jemně kazí fakt, že jsme chtěli ještě použít starý píst, který nakonec neodvedl dobrou službu, ale po jeho výměně a přelapování válce je s motorem zatím všechno OK.  


Další příležitost k vytříbení mých ručiček jsem dostal záhy. Ozval se mi kluk, který koupil mašinu (RS 2002) v přidřeném stavu. Sám jsem ho před koupí varoval a nabízel mu, že se s ním na motorku kouknu před podepsáním smlouvy. Nakonec do toho šel ale sám a přivezl si motor KO a zbytek motorky na tom taky nebyl nejlíp. Po dohodě mi motorku svěřil do péče a ačkoliv jsem nejdříve tipoval problém někde v ložisku, tak jsem nakonec zjistil, že porucha tkví ve válci.  Válec naštěstí nebyl výrazně poškozen, takže stačilo jeho přelapování a přiřazení odpovídajícího pístu. Po složení předl motor jako kočka a když jsem o motorce slyšel naposledy, tak tomu nebylo jinak. Majitel měl sice ještě zájem o odstranění omezovače, ale nakonec motorku prodal, tak se na to nedostalo.  Na této motorce jsem ale provedl i kosmetické opravy a to hlavně odstranění škod po vylitém obsahu baterie a její celkové vyčištění a seřízení. 


Při předávání motocyklu majiteli jsem byl opravdu pyšný na práci, kterou jsem odvedl, protože motorka vypadala o 100% lépe.  Výsledek posuďte na fotce.


Jednoho dne jsme se s přáteli při jedné rekreačně-servisní akci u mě před domem hrabali v motorkách a Marty po vyčištění karburátoru zapomněl připojit hadičku přímazu. Výsledek byl jasný a motorka byla dotlačena ke mě do garáže. Marty mi dovolil ponořit ruce do nitra jeho miláčka a výsledkem byl přelapovaný válec, nový píst a nové vrchní ojniční ložisko.  Moto do této chvíle stále slouží. Na této motorce jsem pomáhal i se zprovozněním přívěry.


Málem bych zapomněl na Tommyho a jeho karkulku (AF1 1989,  web http://karkulka.xf.cz).

Tahle unikátní mašina s ještě unikátnějším majitelem opravdu stojí za zmínku. V nejmenovaném servise svým výkonem a cenou Tommyho 2x nepřesvědčili a tak mne nejdříve „otestoval“ přípravou jeho krásky na sezónu v podobě vyčištění filtru, výměně náplní a opravě jeho přední brzdy. To pravé ale mělo teprv přijít. Jednoho dne ho tahle červená slečna nechala viset a tak jsem po předběžné diagnóze nakonec u něho doma na 2 etapy provedl výměnu těsnění pod hlavou a mimoděk jsem zkusil opravit jeho tekoucí přední vidle. Motor zatím drží, ale vidle už mají chudinky v životě něco za sebou a ani nová gufera nedokázala zajistit jejich těsnost. Oproti  starým guferům je ale výsledek znatelně lepší. Nedávno jsem mu provizorně vyměnil spojkové lanko mojí výroby a u aprilie jsme objednali nové. Tommy má u mě objednánu ještě výměnu zadního brzdového senzoru a nějaké úpravy.


S AF1 jsem měl tu čest ještě u Killera, alias Matěje z Prahy. Jeho černá potvora je sice zdrojem mých vtipů už dlouho, ale i přesto lítá slušně. Někdy se až divím, co všechno ta holka už vydržela... Sháněl jsem pro něj hlavu motoru a zároveň jsem mu ji i namontoval.

Další zákazník z řady byl Pulky. K němu do Sokolova jsem jel kvůli neschopnosti nastartovat jeho mašinu (RS 2003). K nápravě stačila nová svíčka a vyčištění karburátoru. Ještě chtěl vyměnit spojkové lanko a provést předsezónní údržbu. Za odpoledne bylo hotovo a šli jsme „na jedno“. Potkali jsme Tomáše ze srazu u Mělníka a to bylo špatný. Ještě dnes mi je blbě, když si na to vzpomenu. Pulkyho sugestivní report je zde, ale pravda je tak půlka z toho textu.


Pulky se ozval ještě jednou. Odvařil totiž spojku, tak jsem s pomocí jeho rukou a foťáku přes ICQ a mobil našel závadu a poradil Pulkymu s nápravou. Pulky se držel mých pokynů a objednal a vyměnil spojkové obložení. Po složení spojka fungovala bez závad.

Abyste neřekli, že jsem snad jako apriliafil, tak přidám svoji zkušenost s Coltem. Ten měl zájem o 125 ccm, ale dal přednost Cagivě Planet. Někdy jsem docela záviděl, protože Planet má o dost pohodlnější konfiguraci sedlo-řidítka, než sportovní RS. Jel jsem s ním jako dozor při koupi a motorka byla fakt supr.


V předsezónní údržbě jsem vyměnil vše potřebné a ještě jsme zároveň pořešili nějaké netěsnosti. Colt odjezdil jeden rok a rozhodl se pro výměnu stroje. V rámci prodeje jsme ještě doladili nějaké mouchy a vyčistili CTS přívěru, což bylo docela peklo, ale motorce to hodně prospělo. Moto už slouží jinému majiteli.

O druhé Cagivě jsem dlouho věděl, stála asi tři roky u kamaráda na zahrádce, ale její majitel dlouho nevěděl, co s tím. Zdědil ji po strýci, u kterého stála druhou věčnost.  Nakonec se doslechl, že prý do toho trochu vidím, tak mi ji taky svěřil. Po několika dnech laborování a po výměně oleje, svíčky, vyčištění filtru a karburátoru a po nějakých opravách motor naskočil. Bylo to malé stařičké endurko Aletta Rossa 125, ale sranda tím byla neuvěřitelná. Vzal jsem ji do polí a lánů a pusu jsem měl od ucha k uchu.  Měl jsem zajistit její prodej, ale když se majitel (vlastně poprvé) svezl, tak se rozhodl, že si ji nechá. Nedivil jsem se mu, jen mě mrzelo,že jsem ji nedal do lepšího vzhledu. Na fotce je tak, jak mi byla dovezena.



Ty nejzásadnější případy jsem tu uvedl, ale po pravdě už ani nevím, kolika motorkám jsem nakoukl pod kapoty a hlavně nad kolika motorkami jsem s někým diskutoval.

Ještě bych snad doplnil, že nejvýraznějším bodem mého servisně – poradenského počínání je Akce Baras, ale tom se dozvíte více tady.

Po nevěře s tolika motorkami jsem musel svoji pozornost opět obrátit na svoje moto. Mým zatím posledním počinem tak byla výměna pístu u mojí milované RS.  Holka mi zůstane asi ještě dlouho, tak ať se na mě nezlobí ...:)

Tak vypadalo moje soužití s dvoutakty za uplynulých zhruba 10 let. Doufám, že mi tato kategorie motocyklů zůstane i nadále tak blízká. Protože tyhle motorky mají svoje charisma a hlavně..... „two stroke will never die”.

 

Hojkman

Muj život 1
Muj život 1
Muj život 2
Muj život 2
Muj život 3
Muj život 3
Muj život 4
Muj život 4
Muj život 5
Muj život 5
Muj život 6
Muj život 6
Muj život 7
Muj život 7
Muj život 8
Muj život 8
Muj život 9
Muj život 9
Muj život 10
Muj život 10
Muj život 11
Muj život 11
Muj život 12
Muj život 12
Muj život 13
Muj život 13
Muj život 14
Muj život 14
Muj život 15
Muj život 15
Muj život 16
Muj život 16
Muj život 17
Muj život 17
Muj život 18
Muj život 18
servis
servis

© 2007 DESIGN-PR Petr Rambousek Design-pr.cz

Doporučujeme: