? YAMAPRILIA ?

 Tento příběh se odehrává lehce za hranicí mého tradičního působení. Moji koně pochází z italských stájí. Tentokrát tomu mělo být trochu jinak. Začalo to už vlastně docela dávno, jeden pilot narazil na tyto stránky, avšak byl opravdu lehce z cesty. Jeho pracovním náčiním je totiž Yamaha TZR 125. Tahle technika mi byla naprosto neznámá, tak jsem se ho alespoň snažil v rámci svých znalostí lehce nasměrovat. Abych nebyl tak tajemný... tím pilotem je Orbith z Čáslavi. Jeho problémem bylo škrcení. Nakonec si poradil vlastně sám, ale i potom jsme sem tam nějakou tu debatu prohodili. Na Yamaze si docela zamakal a vypracoval ji do opravdu pěkného stavu. Zúčastnil se s ní Two stroke session a Hledání přívěr 07, kde jsem měl tu čest ho potkat osobně. Na cestě na jiný sraz se mu však přihodila nemilá věc.

 Zadřel. Nejdříve jsme o tom jen tak diskutovali, motor si Orbith se známým rozhodil sám. Problémem bylo to, že vypadl zámek pístního kroužku, kroužek se mohl volně otáčet a když se otočil až k širokému výfukovému kanálu, tak získal podmínky pro roztažení. Toho využil a o hranu výfukového kanálu se ustřihl. Následnou destrukci válce a pístu samotného si jistě domyslíte. Fotky jistě moje slova potvrdí. Zvláště pěkný detail vytváří kus pístního kroužku zapíchnutý do koruny pístu.

 Orbith nezahálel a poslal válec na nový nikasil a přiřazení pístu Wössner. Druhým problémkem byla ale přívěra. Systém YPVS byl mi doposud španělskou (nebo japonskou?) vesnicí, ale zhruba jsme s Orbithem definovali, co bude potřeba nového. Když jsme v debatách po telefonu a na ICQ řešili, co a jak, přišel Orbith s tím, jestli bych si zprovoznění TZRka nevzal na starost. Řekl jsem, že se pokusím a zároveň jsem slíbil objednávku dílů přívěry ve staroboleslavské Yamaze. Tady bych se rád pozastavil a podotkl, že dodací lhůty dílů byly špičkové a Italové se mají hodně co učit.

Brzy jsem měl vše připraveno a mohl jsem s Puntem napěchovaným nářadím vyrazit do Čáslavi. Byli jsme domluveni na pátek a když jsem dorazil, tak mě Orbith lehce usadil tím, že prý musíme ještě na poštu, že má dorazit ještě jeden balík se zásadními díly. Čichal jsem problém a ten taky přišel.... balík nepřišel. Myslel jsem, že odesílatele zadupu do země.... a Orbith se taky nevytáhl, když mě na tuto možnost neupozornil.

 

No co se dá dělat, aspoň jsme si ujasnili, co všechno bude nutné udělat a vychytávali mouchy v plánu. Nakonec jsme zjistili, že se někam vytratily svorníky válce, což jsme museli řešit jejich objednáním. Objednat se muselo i dalších několik dílů, tak jsme sestavili seznam a dostal jsem prachy na nákup. V ten den jsme toho už víc vyřešit nemohli, tak jsme šli kalit. Někdy  kolem druhé jsme veleli ústup do postele a druhý den jsem byl rád, že jsem dojel domů.

 Uplynul asi týden a jel jsem tam znova. Radši jsem se Orbitha několikrát dotázal, jestli má OPRAVDU všechno, co budeme potřebovat a když jsem byl ujištěn, že vše je OK, tak jsem vyrazil. Ten den jsme kromě pokecu a žranice v hospě stačili ještě vybavit válec svorníky a přívěrou, hlavu novým termostatem a těsněním a utáhnout matice hlavy válce odpovídajícím momentem. Hlava i válec dostali pěkný nový stříbrný lak, protože povrch nestál za moc a na válci byl navíc odleptán kyselinou (v rámci nanášení nikasilu). Toto jsme zalili několika pivy a šli spát radši dřív, neboť druhý den nás čekala garáž.

 Ráno jsme vstali a po rozkoukání a připravení všeho jsme vypadli do garáže. Některé věci jsme již měli předpřipravené, a motor nebyl vyndán z rámu (sundal se jen válec), takže práce postupovala relativně rychle. V některých  případech jsem lehce tápal, protože jsem to viděl poprvé, nicméně postupně jsme se dobrali až ke složenému motoru. Majitel byl naštěstí dostatečně vybaven podklady pro TZR, takže nejčastější věta dne zněla : „Kde je manuááál?“ .. :). Na začátku jsem machroval, že mám momentový klíč a Orbith se toho chytil a pak chtěl všechno utahovat momentem... :) mám pocit, že i tkaničky na botě si už utahuje jedině na moment.

Po přimontování válce nás lehce zdržel chladící okruh. Bohužel jsme dostali již mírně defektní těsnění pod válec, tak jsme museli tento problém „doladit“ silikonem. Trochu prosakovala i hlava, ale nakonec se to vyřešilo lehkým přitažením jejích matic a od té doby to drží.

 Pozapojovala se kabeláž, karburace, benzín a vše potřebné, nastavily se lanovody přívěry,připevnil se výfuk, vypral se filtr a nasadil filterbox. Na Orbithovi se začala objevovat stoupající nejistota... blížil se totiž první start. Sám to nemám rád, ale musel jsem se smát.... chodil před garáží v bludných kruzích, pálil cigaretu, držel se za hlavu a cosi si mumlal. Na moje narážky typu: „Tak já to už jdu nakopnout...“ reagoval upadáním do depresivních stavů a líčil nejhorší možné varianty následujících chvil. Nakonec šel radši dál a ani se nechtěl dívat. No jednou to přijít muselo, tak jsem to spustil a motorka (ačkoliv nejdřív nejevila moc ochoty) blafla, párkrát zakuckala  a postupně se uklidnila na volnoběhu. Pět minut jsme ji nechali běžet a vzájemně jsme se ujišťovali, že neslyšíme nic „navíc“. V této zkušební době  se Orbith pomalu uklidňoval a  postupně se začínal tvářit jako hrdý otec. :) Motorka se ohřála a předla jako kočka, takže jsme mohli zavelet konec opravy.

 Pak jsme ještě chvíli drbali, řešili jsme zajíždění a co a jak do budoucna a ve finále jsem si už jen sbalil všechny moje věci, uklidili jsme to, dali si voraz a jel jsem domů. Orbith už má zajeto a myslím, že to bude OK. Děkuji tímto Orbithovi za poskytnuté ubytování a průvodcovství po Čáslavi a jeho prarodičům za zásobování výtečným jídlem.

TZR.. only for extreme racers

Hojkman

© 2007 DESIGN-PR Petr Rambousek Design-pr.cz

Doporučujeme: